Fanoušci si lámou hlavu nad jednoduchou, ale zásadní otázkou: tým Rhaenyry, nebo tým Aegona? Kdo má v té smečce létajících monster víc palebné síly – a koho by čistě z hlediska dračí síly nebylo radno potkat v tmavé uličce?
Černí vs. Zelení: Nejde jen o počet
Hned na úvod musíme rozbít jeden mýtus: v dračí válce nevyhrává ten, kdo má víc draků. Vyhrává ten, kdo má ty správné draky ve správnou chvíli. Přesto čísla mluví jasně – na začátku konfliktu stojí na straně černých (Rhaenyra a její příznivci) výrazně větší a zkušenější létající arzenál.
Zelení, tedy fraktion krále Aegona II., disponují několika draky, ale většina z nich jsou buď mladí jedinci, anebo zvířata bez jezdce – a neosedlaný drak je ve válce v lepším případě divoká karta, v horším pak čistá katastrofa pro všechny v okolí.
Největší hráči na straně Rhaenyry
Když mluvíme o černých, nelze začít jinak než u Seery – obrovské, staré samice, na které jezdí Rhaenyra sama. Syrax sice není největší drak světa, ale je ostřílená, rychlá a věrná. Pak tu máme Caraxese, rudého draka prince Daemona Targaryena. Caraxes je známý jako dravec světa draků – vychrtlý, agresivní, brutálně efektivní bojovník s řadou bitev za sebou. To není drak. To je létající válečný stroj na traumata.
A pak přijde ta opravdová zbraň hromadného ničení: Meleys, Rudá královna, drak princezny Rhaenys. Meleys je jedna z nejrychlejších samiček v historii Západozemí a v přímém střetu jde o jeden z nejnebezpečnějších tvorů celého konfliktu. Pokud chcete jasný důkaz, vzpomeňte si na scénu z první série v Driftmarku – to není výstraha, to je oznámení.
Co mají v rukávu Zelení?
Zelení to nemají úplně špatné, ale jejich dračí sestava působí oproti soupeři spíš jako rezervní tým. Sunfyre, zlatý drak krále Aegona II., je nepochybně krásné zvíře – a co víc, překvapivě schopný bojovník. Jenže krása ve válce moc nezachraňuje. Vhagar je ale jiná písnička.
Vhagar je největší žijící drak světa v době Tance draků. Je to živoucí legenda, přeživší z dob Aegonova dobytí, a Aemond Targaryen – jednooký princ se špatnou náladou a ještě horší pověstí – ho ovládá s děsivou přesností. Vhagar samotný dokáže z velké části srovnat šance na bojišti. Je to jako mít na šachové partii navíc celou druhou dámu.
Draci bez jezdců: Divoká karta války
Jedna z nejzajímavějších zápletek druhé série se točí kolem tzv. „divokých“ draků – tvorů bez jezdců, žijících volně. Jsou to potenciální změny hry, ale také bomby s nejistou pojistkou. Získat jednoho z nich na svou stranu by bylo jako najít zbroj z dračího skla – jenže k tomu potřebujete odvahu hraničící s šílenstvím a trochu toho správného targaryenského krve.
Právě tato část příběhu ukazuje, že Rod draka není jen o tom, kdo má většího draka, ale o tom, kdo je ochotný riskovat víc. Politika, zrada a čistá fyzická odvaha hrají roli stejně velkou jako velikost zubů vašeho společníka.
Tak kdo tedy vyhrává dračí srovnání?
Na papíře mají černí jasnou početní výhodu i co do průměrné zkušenosti svých jezdců. Caraxes a Meleys jsou kombinace, která by v přímém střetu dala zabrat téměř komukoliv. Zelení ovšem drží v ruce jeden obrovský trumf – Vhagara. A jeden správně nasazený Vhagar může změnit výsledek celé bitvy, dokonce celé války.
Třetí série Rodu draka nás nezahltí jen politickými intrikami a smutkem z toho, co mohlo být jinak. Dá nám konečně to, co chceme vidět – draky v plné akci, jak se vzájemně ničí v přímých střetech, které budou bolestivé, spektakulární a emocionálně drtivé zároveň. Protože v Tanci draků neexistují vítězové. Existují jen ti, kteří přežijí déle – a jejich draci, kteří za to zaplatí cenu.