Příběh o alternativním konci jednoho z největších sci-fi filmů devadesátek je fascinující sám o sobě a vysvětluje leccos o tom, proč T2 funguje dodnes tak silně.
Co bylo v tom alternativním konci?
Pokud jste viděli jen kinovou verzi z roku 1991, znáte závěr jako krásně hořký moment – T-800 se ponoří do roztavené oceli, Sarah Connor přežije a budoucnost je… možná zachráněna. Jenže Cameron natočil také rozšířenou verzi konce, která šla mnohem dál. V této variantě se přesouváme do roku 2029 a sledujeme stárnoucí Sarah Connor (Linda Hamilton), která si v mírovém světě sedí na lavičce v parku a sleduje, jak si její vnuci hrají. Judgement Day nikdy nenastal. Skynet byl poražen. Budoucnost je zachráněna natvrdo, bez pochyb.
John Connor mezitím vyrostl v respektovaného senátora. Je to happy end se vším všudy – jasný, teplý, uzavřený. Přesně ten typ zakončení, které diváci po dvou hodinách napětí emocionálně ocení. Na první pohled ideální. Jenže Cameron ho nakonec vystřihl a do kin nepustil. Proč?
Cameron řekl ne – a měl k tomu pádný důvod
James Cameron byl v jedné věci naprosto nekompromisní: nesnášel příběhy, které si uzavírají všechny dveře. Alternativní konec byl podle jeho slov příliš definitivní. Divák by odcházel se stoprocentní jistotou, že vše dopadlo dobře – a to je sice milé, ale filmařsky mrtvé. Žádné napětí, žádný prostor pro interpretaci, žádná rezonance, která by vám v hlavě zůstala ještě týden po promítání.
Kino verze naproti tomu končí v nejistotě. Sarah Connor říká, že budoucnost nezná nikdo – a to je přesně ta správná nota. Nejistota je motor, který drží T2 naživu i po třiceti letech. Cameron věděl, co dělá.
Problém s franšízou
Alternativní konec by ale způsobil ještě jeden, praktičtější problém – v podstatě by zabil možnost jakéhokoliv pokračování. Pokud Skynet neexistuje, Judgement Day nenastal a svět je v pohodě, kde vezmete námět pro třetí díl? Čtvrtý? Na čem stavíte celou sérii, která pak přeci jen vznikla (s různou kvalitou)?
Cameron sice sám T3 a další díly nenatočil, ale byl dost chytrý na to, aby franšízu neuzavřel vlastníma rukama. Otevřený konec byl jeho způsob, jak říct: tenhle svět má ještě co vyprávět. A i když pozdější pokračování jako Terminator 3 nebo Genisys tu svobodu využila s různým úspěchem, základní možnost tam byla.
Proč je alternativní konec přesto zajímavý?
Bylo by chybou alternativní verzi úplně zavrhnout. Jako emocionální katarze funguje skvěle – Linda Hamilton v něm odvádí dojemný výkon a ten obraz stárnoucí Sarah Connor v mírovém světě má svou sílu. Je to ukázka toho, jak jeden střihový rozhodnutí dokáže totálně změnit vyznění celého díla.
Najdete ho ve speciálních edicích a na YouTube – a stojí za to ho vidět. Ne proto, abyste litovali, že skončil na střižně, ale proto, abyste lépe pochopili, jak přemýšlí filmař Cameronova kalibru. Každý detail má svůj důvod. Každý střih je rozhodnutí s důsledky.
Co nás to učí o T2 jako celku?
Terminátor 2 není kultovní náhodou. Je to film, kde každé rozhodnutí – od castingu přes efekty až po poslední záběr – bylo pečlivě zváženo. Cameron věděl, že velký film nesmí diváka nechat v pohodlném objetí, ale musí ho vyhodit ven s otázkami. A právě proto si T2 drží svou pozici dodnes, zatímco mnohá jeho pokračování působí jako ohřátý oběd z minulého týdne.
Alternativní konec je krásným dokladem toho, že skvělé filmy vznikají nejen tím, co do nich dáte – ale taky tím, co z nich vyhodíte. A Cameron byl v tomhle mistrem. Konec, který změnil vše, nakonec změnil vše tím, že vůbec nevznikl.