Narodila se v Dallasu jako Sharon Marie Tate 24. ledna 1943 do rodiny vojenského důstojníka Paula Tatea a jeho ženy Doris. Už od narození Sharon považovali za výjimečně krásné dítě. V šestnácti ji ve Washingtonu vyhlásili Miss Richland. To byl však jen předvoj k tomu, co ji mělo čekat.
Dětství malé Sharon definovalo neustálé stěhování, informuje allthatsinteresting.com. Jako „vojenské dítě“ v podstatě neměla stálý domov — s rodinou se přesouvali po různých amerických státech, než se na čas usadili v Evropě.
Osudové stěhování do Itálie
V roce 1960 se rodina přestěhovala do Itálie, kde její otec sloužil na vojenské základně ve Veroně. Pro tehdy sedmnáctiletou Sharon to byl zlomový okamžik. Itálie jí poskytla nejen nové prostředí, ale i příležitosti, které doma v Americe neměla. Navštěvovala americkou střední školu, kde se stala oblíbenou studentkou, roztleskávačkou a nakonec i královnou maturitního plesu. Navzdory své plachosti měla přirozenou schopnost poutat pozornost.
Právě v Itálii začala Sharon uvažovat o kariéře v šoubyznysu. Při jedné příležitosti ji vybrali jako komparzistku pro film Barabbas, který se natáčel v Římě. Přestože role byla malá a nezapamatovatelná, Sharon si uvědomila, že herecká kariéra je jejím osudem. V té době se také poprvé objevila na titulní straně vojenského magazínu Stars and Stripes, což přitáhlo pozornost k její neobyčejné kráse.
S rodinou se nakonec v roce 1962 vrátila do Spojených států. Tentokrát se usadili v Kalifornii, což pro Sharon znamenalo přiblížení k jejímu snu. Zpočátku se živila jako modelka a objevovala se v reklamách. Brzy ji ale objevil hollywoodský producent Martin Ransohoff, který v ní viděl potenciál pro filmové role. Přestože zpočátku dostávala jen malé štěky v seriálech, její přirozená krása a charisma jí otevíraly stále více dveří.
Podle People.com přišel definitivní průlom v roce 1967 s filmem Údolí panenek. I když kritici snímek ztrhali, pro Sharon znamenal zásadní krok k vstupu mezi hollywoodskou elitu.
Vášnivá láska s Romanem Polanským
Osudovou lásku, režiséra Romana Polanského, Sharon potkala na večírku Martyho Ransohoffa. Spolupracovali pak na komedii Ples upírů, kde jejich pracovní vztah přerostl v bouřlivou romanci.
„Zpočátku mě nijak zvlášť nezaujala,“ vzpomínal podle stránek time.com později Polanski. „Ale když jsme se znovu setkali, všechno se změnilo. Byla tak sladká a milá, že jsem tomu ani nemohl uvěřit… Měl jsem za sebou špatné zkušenosti a nevěřil jsem, že takoví lidé vůbec existují.“
Jejich láska, i když komplikovaná, byla plná vášně. Vzali se v Londýně v lednu 1968. A i navzdory Polanského pověsti playboye manželství působilo šťastně. Sama Sharon to humorně komentovala: „Možná jen žiju ve svém vlastním pohádkovém světě. Roman lže a já předstírám, že mu věřím.“
Štěstí dvojice ale ukazuje i to, že krátce po svatbě herečka otěhotněla.
Nový domov na Cielo Drive
V roce 1969 si proto pár pronajal elegantní dům na adrese 10050 Cielo Drive v Los Angeles. Sharon, v pokročilém stadiu těhotenství, se nemohla dočkat narození prvního dítěte. Polanski zůstal v Evropě kvůli natáčení, a tak Sharon trávila léto v Kalifornii ve společnosti přátel.
Jenže šťastný život krásné herečky náhle ukončila temná noc 8. srpna 1969. Ten den se totiž do domu na Cielo Drive vydali členové „Mansonova kultu“: Charles „Tex“ Watson, Susan Atkinsová a Patricia Krenwinkelová. Linda Kasabianová čekala venku před domem a hlídala.
Všichni se vyzbrojili noži a pistolemi. Jejich povely zněly jasně: „Zabít všechny, kdo jsou uvnitř.“
Osudná noc 8. srpna 1969
Jakmile dorazili k domu, Tex Watson rychlým pohybem přeřízl telefonní linky. Nehrozilo tak, že by jejich vyhlédnuté oběti volali o pomoc. První řádění Mansonova gangu odnesl Steven Parent, mladý muž, který právě odjížděl z návštěvy správce Williama Garretsona. Jakmile ho Watson spatřil, neváhal. Namířil na něj zbraň a výstřelem prolomil noční ticho. Steven se zhroutil, jeho tělo se bezvládně svezlo na volant.
Poté se trojice vloupala do hlavního domu.
Nebrali ohled ani na nenarozené dítě
Susan Atkinsová a Patricia Krenwinkelová tiše pronikly do obývacího pokoje. V tlumeném světle našly Wojciecha Frykowského a Abigail Folger. Mezitím Tex Watson se zbraní v ruce shromažďoval ostatní do jednoho prostoru. Susan Atkinsová našla Sharon Tate a jejího přítele, kadeřníka Jaye Sebringa.
Sebring protestoval, když se násilníci nevybíravě pustili do Sharon. „Nesahejte na ni, proboha, je těhotná!“ volal, ale Watson ho umlčel další ranou z pistole přímo do hrudi. Sebringova krev se rychle rozlila po koberci.
Podle pozdější výpovědi Susan Atkinsové si poté Sharon zoufale klekla a žádala Mansonovy přívržence o slitování. „Prosím, neubližujte mi… prosím, chci jen porodit své dítě,“ vzlykala.
Avšak její slova neměla na nemilosrdné vrahy žádný účinek. Watson a Atkinsová se na ni vrhli. Ostří nožů svištělo vzduchem. Vše se změnilo v divoký tanec bolesti, křiku a krve. Na těle herečky nakonec zůstalo 16 bodných ran.
Polanski myslel, že to nemůže být pravda
Když se o tragédii dozvěděl Roman Polanski, nemohl uvěřit: „Myslel jsem, že je to nějaký špatný vtip,“ hlesl.
Brutální čin šokoval celou Ameriku a stal se symbolem konce bezstarostné éry míru a lásky, která provázela Spojené státy šedesátými léty. Charlese Mansona a jeho následovníky brzy zatkli, dočkali se odsouzení k doživotnímu trestu. Prokurátor Vincent Bugliosi tvrdil, že Manson chtěl svým činem rozpoutat rasovou válku, kterou nazýval „Helter Skelter“ podle známé písně od Beatles.
Doris Tate, matka Sharon, zasvětila zbytek svého života boji za práva obětí zločinů. „Nemohu Sharon přivést zpět,“ komentovala to, „ale mohu zabránit tomu, aby se podobné tragédie opakovaly.“