Jak s odstupem času přiznává Ivana Gottová, když ona a Karel Gott zjistili, že má leukémii, bylo to pro oba těžké. „Poté, co manželovi, a tím i celé naší rodině, na konci roku 2017 znovu vstoupila do života vážná nemoc, byl si plně vědom toho, jak omezené množství času mu na tomto světě zbývá,“ svěřila se Gottová.
Přesto se ona ani Karel nechtěli nemoci poddat. „Naučili jsme se společně radovat z každého dalšího dne, žít pouze a jenom přítomností. Zároveň jsme do této přítomnosti přizvali i minulost. Manžel se rozhodl, že chce, aby zde po něm zůstalo něco víc než písně. Dárek pro jeho věrné fanoušky. Obraz jeho životní cesty. Kniha, ale také film,“ popisuje okolnosti vzniku dokumentu Karel, který se po několika odkladech konečně vysílá v kinech.
I přes těžkou nemoc Karel Gott usilovně pracoval
A jak vzpomíná Ivana Gottová, její manžel nebyl z těch, kdo by se kvůli smrtelné nemoci dokázal vzdát milované práce. Bylo to spíš naopak – jako by ho představa posledních měsíců na světě motivovala ještě ze sebe vydat to nejlepší.
„Začal ještě intenzivněji pracovat na své autobiografii a přitom mi vyprávěl o celém svém životě nabitém prací a uměním. Současně velmi stál o svůj životní filmový dokument. Vím, že mu záleželo na tom, aby vznikl pravdivý film nejen o jeho práci, ale i o krásných a harmonických vztazích v naší rodině,“ uvedla k tomu Ivana Gottová.
Ta přiznala, že vznik dokumentu byl pro ni jistou zkouškou. Na rozdíl od Karla Gotta si nikdy zvlášť nepotrpěla na přehnanou pozornost. To ona byla tím, kdo soukromí dvojice chránil. „Já jsem si vždycky své soukromí úzkostlivě chránila a vysloužila si za to mnohdy kritiku,“ přiznala Gottová.
V případě posledního Karlova díla se ale rozhodla udělat výjimku. Proč? Rozhodla osobnosti režisérky Olgy Špátové. „S režisérkou Olgou Špátovou jsme už podruhé udělali výjimku. Byla nám sympatická, už když s mým manželem točila dokument k jeho sedmdesátým narozeninám. Líbilo se nám, že – ač velmi mladá – měla o filmu již tenkrát jasnou představu,“ prozradila Ivana.
Pohled do soukromí, jaký tu ještě nebyl
Gottová má pro režisérku jen slova obdivu. „Natáčela vždy nenápadně a tiše, v doprovodu nejužšího štábu – většinou jen ona a zvukař. A to byl také jeden z důvodů, proč jsme ji opět oslovili. Věděla jsem, že Karlovi záleží na tom, aby se mohl svým příznivcům pochlubit šťastnou rodinou. A tak jsme kameru nechali nahlédnoutvíce do našeho soukromí,“ řekla. „Během natáčení Karlovi často nebylo dobře, ale snažil se vyjít režisérce vstříc ve všech jejích nápadech.“
Jak přiznává Ivana Gottová, Karel Gott chtěl natáčet až téměř do posledních chvil, dokud na to měl síly. A i proto pro ni pak bylo těžké se s některými vyloučenými záběry rozloučit. „Točil do poslední chvíle, co jen byl schopen. O to víc mi trhalo srdce, když se mnohézáběry nakonec v dokumentu nepoužily. Stálo ho to úsilí a přemáhání, ale moc chtěl, aby ve filmu bylo vše, co měl na srdci. Vystřihané scény jsem upřímně oplakala,“ prozradila.
„Nelituji, že jsme si Olgu pustili tak blízko k tělu a odhalili naše niterné pocity veřejnosti. Věřím, že i diváci naši otevřenost a upřímnost ocení. Karel přistupoval k natáčení s naprostým klidem a nechal se točit i v situacích, se kterými by deset let zpátky jen těžko souhlasil… Chtěl, aby jeho příběh byl pravdivý,“ dodala s tím, že Gott měl při výrobě jen jedno velké přání. „Hlavně, aby to nebyla nuda.“
To se legendárními Zlatému Slavíkovi naštěstí splnilo.