Muž, který celý život vytvářel tajemné světy plné záhad, teď stojí před velmi reálným bojem o vzduch. Režisér kultovních děl jako Modrý samet či Městečko Twin Peaks totiž aktuálně potřebuje kyslíkovou lahev, aby vůbec přešel místnost. Důvodem je emfyzém, chronické plicní onemocnění lidově zvané rozedma, které Davida Lynche donutilo skoncovat s kouřením – bohužel příliš pozdě.
Za každé potěšení se platí, varuje režisér
Lynch se ale na svůj stav dívá s klidem a až ironickým smířením. „Ano, mám emfyzém z mnoha let kouření. Musím říct, že jsem kouření opravdu miloval. Miloval jsem tabák – jeho vůni, zapalování cigaret, kouření. Ale za každé potěšení se platí, a mou cenou je rozedma plic,“ napsal na sociální síti X.
Navzdory vážnosti svého zdravotního stavu Lynch tvrdí, že je podle testů „kromě plic – ve výborné formě“.
V rozhovoru pro people.com i přesto přiznal, že jeho současná realita může být drsným varováním pro ostatní: „Každý kuřák někde v hloubi duše ví, že to není zdravé. Hrajete si doslova s ohněm. Může vás to kousnout. Mě to kouslo.“
Cigarety jako součást identity
Cigarety k Lynchovi patřily od počátku jeho kariéry – nejen jako osobní vášeň, ale i jako vizuální symbol prostupující jeho dílem. Lynch vyrůstal na venkově v Idahu a Washingtonu a s kouřením začal v osmi letech. Už ve svém prvním nezávislém filmu Mazací hlava (1977) nechal Lynch kouř prostupovat obrazem jako zlověstný závoj. V jeho nejznámějších dílech, jako Modrý samet nebo Městečko Twin Peaks, cigarety dokreslovaly temnou atmosféru a modrá oblaka dýmu zahalovala tajemství, které tak rádi objevujeme v jeho světech.
Ale to, co bylo symbolem jeho tvorby, se nakonec stalo režisérovi největším nepřítelem. Lynch přiznává, že v minulosti zkoušel přestat „mnohokrát“, ale pokaždé, jakmile jednou neodolal cigaretě, bylo to jako „jednosměrná jízdenka do nebe“, která ho poslala zpět do Kuřákova.
Dnes za svou vášeň platí tu nejkrutější daň: dýchá s pomocí kyslíkové lahve. Jeho příběh by mohl být posledním varováním – a jako v jeho filmech zůstává na nás, divácích, abychom si domysleli, co je v něm skryto.