Milovníci filmu často uctívají své oblíbené filmaře. Ať je to jakákoli veličina, Orson Welles, Woody Allen nebo Alfred Hitchcock, člověk má tendenci proměnit toho či onoho tvůrce na dvě hodiny v hybatele vlastní fantazie. A pak se, když je snímek povedený, klaní umu oblíbeného režiséra. Chovají ale tito géniové obdiv k sobě navzájem?
Většina filmařů se raději jakkoli vyhne tomu, aby hodnotila někoho z kolegů, jeden z největších tvůrců všech dob ale podobnými rozpaky netrpěl. Řeč je o veleváženém Orsonu Wellesovi, který je považován za jednoho z nejlepších filmových režisérů v historii kinematografie.
Geniální Občan Kane
Nejznámější je jeho film Občan Kane, který je považován za jeden z nejlepších dramatů, co kdy byly natočeny. Orson Welles na tom měl nemalý podíl – film produkoval, režíroval a hrál v něm jako Charles Foster Kane. Welles byl outsiderem studiového systému a musel bojovat o tvůrčí kontrolu nad svými projekty s velkými filmovými studii v Hollywoodu. Stejně tak válčil později v životě s řadou nezávislých finančníků po celé Evropě, kde strávil většinu své kariéry.
Jeho osobitý režijní styl představoval vrstvené a nelineární narativní formy, použití osvětlení, jako je šerosvit, neobvyklé úhly kamery. Používal také zvukové techniky vypůjčené z rádia, snímky s hlubokým ostřením a dlouhé záběry, za které byl obdivován a chválen. Je to celá sbírka atributů, díky nimž se mohl pyšnit gloriolou „dokonalého autora“.
Nudný Antonioni a odcizený Bergman
Byl režisérem, který příliš dobře znal obtíže spojené s fimovou tvorbou. Přesto neváhal nahlas vyjmenovat všechny „kopyta“, co pracovala v tomto odvětví.
„Existuje tolik Bergmana a Antonioniho, že bych radši umřel, než u toho celou tu dobu sedět,“ zní jedna z jeho slavných hlášek. „Podle mladého amerického filmového kritika je jedním z velkých objevů naší doby hodnota nudy jako uměleckého předmětu,“ pokračoval Welles podle faroutmagazine.co.uk. „Pokud je to pravda, tak si Michelangelo Antonioni zaslouží být považován za průkopníka a otce zakladatele. Jeho filmy by se nejlépe vyjímaly jako pozadí na módní přehlídce. Pokud jde o Bergmana, nesdílím ani jeho zájmy, ani jeho posedlosti. Je mi cizejší než Japonci.“
Provinční Federico Fellini a arogantní Woody Allen
Pár laskavějších slov – na své poměry – našel Welles pro Federica Felliniho. Toho nazval „stejně nadaným jako kdokoli, kdo dnes natáčí filmy“, ale také byl podle něj „v zásadě velmi provinční“. Jeho filmy byly podle Wellese „snem maloměšťáka o velkoměstě“. Fellini dle Wellesova dobového názoru „vykazoval nebezpečné známky toho, že je superlativní umělec, který má jen málo co říct.“
To nejlepší si však vyhradil pro průkopníka nového Hollywoodu Woodyho Allena. „Nenávidím Woodyho Allena fyzicky, nelíbí se mi ten druh člověka,“ řekl Welles a vysvětlil svou nevraživost. „Má Chaplinovu nemoc. Ta konkrétní kombinace arogance a plachosti, ze které skřípu zuby. Je arogantní. Stejně jako u všech lidí s plachými osobnostmi je i jeho arogance neomezená. Každý, kdo tiše mluví a scvrkává se ve společnosti, je neuvěřitelně arogantní. Chová se stydlivě, ale není. Bojí se. Nenávidí sám sebe a zároveň se miluje, je neustále ve velmi napjaté situaci. “
Welles podle openculture.com neochvějně a nekompromisně pokračoval. „Jsou to lidé jako já, kteří se musí o vše postarat a předstírat, že jsou skromní. Pro mě je to ta nejtrapnější věc na světě. Člověk, který se ukazuje v nejhorším světle, aby ostatní rozesmál, a sebe vysvobodil od svých selhání. Je to celé jen jeho terapie na obrazovce.“
Neobstál u něj ani Alfred Hitchcock
Skromný a přímočarý Welles nenašel příliš pochopení ani pro tvorbu Alfreda Hitchcocka. Podle Wellesova mínění upadl do „egoismu a lenivosti“, a při natáčení filmů měl „vše osvětlené jako televizní pořady“.
Podle Wellese za to mohla sešlost věkem. „Myslím, že byl dlouho senilní, než zemřel,“ svěřil se Welles. „Stále usínal, když jsi s ním mluvil.“
Pomluvil ale i některé filmy, které Hitchcock natočil ve svých vrcholných letech, jako například Vertigo. Podle Wellese bylo ještě horší než Okno do dvora, ve kterém „bylo hloupé všechno“.