Seriál Papírový dům, známý také pod názvem La Casa de Papel, došel loni po pěti výpravných řadách k výbušnému závěru. Pro španělský seriál to znamenalo konec, ale pro svět Papírovéh domu o úplný závěr nešlo. Seriál Papírový dům se totiž nedávno rozšířil o asijskou verzi Papírový dům: Korea, která je nyní dostupná na Netflixu. Vzhledem k podobnosti názvu se slavným seriálem mnoho fanoušků jistě zajímá, o čem Papírový dům: Korea je a co má společného s původním seriálem. Tak to pojďme zjistit.
Papírový dům: Korea je adaptací španělského seriálu La Casa De Papel. Scénárista seriálu Ryu Yong Jae nijak netají, že ho fascinoval původní španělský seriál a nechal se inspirovat k jeho předělávce tak, že do děje, zápletky a postav přidal svůj vlastní styl. Alespoň to říká… Ale jak se mu to povedlo?
Tvůrci chtěli vytvořit něco neotřelého
Tvůrci korejského seriálu obecně nijak netajili, že vytvořit nový seriál na starých základech pro ně byl náročný úkol, protože adaptovali hit, který vyvolal obrovskou vlnu zájmu po celém světě.
V rozhovoru pro Indian Express režisér Kim Hong-sun zdůraznil, že ačkoli zápletka zůstává de facto stejná, jsou to postavy, díky kterým je nový seriál vzrušující. „Říkal jsem si, že když přeložíme pozadí a postavy do korejštiny, může se zrodit něco neotřelého. A tak jsme začali,“ řekl Hong-sun.
Stejná jména, stejné motivace
Přes odvážná prohlášení je ale nakonec „Money Heist: Korea“ spíše jen crossover, remake původního dramatu s korejským nádechem. Seriál zůstává věrný původní zápletce, v níž tajemný zločinecký mozek naverbuje skupinu zlodějů, aby mu pomohli provést odvážnou loupež ve španělské národní mincovně. I tady se setkáváme se skupinou zločinců, kteří jsou otráveni nedostatkem majetku a rozhodnou se, že vyloupí jednu z největších finančních institucí ve své zemi. Dokonce se jmenují stejně jako v původním seriálu – Profesor, Berlín, Tokio, Nairobi atd.
Postavy si navíc zachovávají některé fyzické a osobnostní paralely se svými protějšky z „Casa de Papel“: Tokio je zatvrzelá jako nikdo jiný. Moskva, statný a vousatý, se často snaží uklidnit svého horkokrevného, pohledného syna Denvera. Rio je roztomilý naiva. Nairobi si dělá, co chce. A Berlín – kterého fanoušci „Hry na oliheň“ okamžitě poznají – si s ničím nezadá.
Mezi oběma seriály je tak sice spousta podobností, ale najde se tu i několik zásadních rozdílů.
Změnilo se jen prostředí a masky
Mnoho prvků zápletky je totiž kulturně specifických pro danou zemi. Například v původním Papírovém domu byl Berlin (hrál ho Pedro Alonso) smrtelně nemocný a Profesorův (Alvaro Morte) tajný bratr.
V korejské verzi ale postava Berlina (Park Hae-soo) unikla službě v táboře nucených prací v Severní Koreji. Další zjevnou odlišností je pak používání masek při loupeži. Zatímco díky La Casa de Papel se stala synonymem vzdoru maska Salvadora Dalího, v asijském provedení můžeme sledovat zločince s maskou Hahoetal, což je tradiční maska používaná v Koreji při tanečních vystoupeních.
Fanoušky původního hitu seriál nenadchne
Přidáním korejských kulturních odkazů a jemných nuancí se tvůrcům jakžtakž daří udržet seriál zajímavý a koukatelný. Chybí mu však to hlavní – moment překvapení. Zvraty jsou předvídatelné, zvlášť pokud jste viděli původní seriál.
Hlavní dějové linie, díky nimž se seriál stal celosvětovým hitem, jsou pak vyzdvihovány až oslavným způsobem scénu po scéně. Nechybí momenty Profesora, který zázračně uniká policii, ani vnitřní konflikty mezi gangem lupičů. Bohužel, i jejich budování zůstává beze změny.
Proto seriál nejspíš potěší jen diváky, kteří původní hit vůbec neviděli. Fanouškům původního La Casa De Papel toho seriál Papírový dům: Korea může nabídnout jen málo.